Ve druhém svazku svých pamětí bilancuje náš přední historik výtvarného umění dovu svého cestování, jež zahájil v říjnu 1910 příjezdem do Berlína a v němž pokračoval na pouti za Rembrandtovými obrazy a do Paříže, Provence,Říma, Florencie, Ravenny a Benátek. Souhrnně vypráví o osobních kontaktech i uměleckých zážitcích, z nichž se formovalo jeho teoretické východisko. Zastaví-li se zpravidla u osobností vynikajícich světových umělců, s jejichž díly a stopami se na své zkušené setkával, jde vždy o vyznačení hlubokých souvislostí a podstatných rysů.