Autor vzpomíná na rodinné prostředí, ve kterém se poprvé seznamoval s literárními a uměleckými postavami a na mravenčí práci drobných kulturních vzdělávatelských pracovníků na českém venkově. Převážnou část knihy, kromě nejdůležitějších úvah a názorů na umělecký život v Praze na přelomu stol., autor líčí události a setkání s umělci. Hovoří o slavné době Unionky, M. Alšovi, I. Hermannovi, A. Navrátilovi, Mošnovi i Topičovi, o práci v Klubu za starou Prahu