Monografie věnovaná vídeňskému architektovi Antonu Erhardovi Martinellimu se zaměřuje na jeho působení ve službách Adama Františka ze Schwarzenbergu (zejména v letech 1722–1732) ve srovnávací perspektivě. Přináší rekonstrukci kontaktu „knížecího stavitele“ s jeho šlechtickým zadavatelem i aparátem panských služebníků, v prvé řadě místních hejtmanů a polírů. Jako základní zdroj informací jí posloužily hlavně uceleně dochované architektonické návrhy rezidencí, venkovských zámků, hospodářských budov i patronátních kostelů a far. Mimořádný rozsah těchto pramenů umožňuje Martinelliho vnímat jako zprostředkovatele impulzů umělecky exkluzivního prostředí císařské Vídně do prostoru českého barokního venkova.

Leitmotivem knihy je zdánlivě jednoduché metodické tázání	co vlastně vidíme, máme-li před očima plány, které podepsal, a budovy, jež mu připisuje dosavadní literatura? Výsledná interpretace inspiruje k neobvyklému pohledu na středoevropskou architekturu 17. a 18. století. Zdroj anotace: Obálky knih