Autistické ženy jsou jako nepolapitelné stíny. Dospělá žena s vysokofunkčním autismem je pro nás prakticky neznámým fenoménem — pokud se objeví ve filmu či literatuře, pak pravděpodobně jako ženská verze mužského nerda se zájmem o počítačové hry, matematiku, Rubikovu kostku nebo vlakové jízdní řády. Švédská spisovatelka Clara Törnvallová, jíž byl autismus diagnostikován ve dvaačtyřiceti letech, zjistila, že její prožívání a chápání se od běžných představ o autismu velmi liší. Proto vykresluje jiný obraz. Ve svém osobním vyprávění mísí prvky literatury faktu s rozhovory s autistkami a zpochybňuje náš pohled na normalitu a odchylky od ní. Zaměřuje se na skupinu žen, které byly ve společnosti dosud neviditelné.––– Törnvallová píše čtivě, její styl se vyznačuje přesností a názorností.— Svenska Dagbladet  Při čtení knihy Autistky od Clary Törnvallové mám pocit, že si konečně zaplňuji část své velké mezery ve vzdělání.— Dagens ETC Kam až má paměť sahá, vždycky jsem se cítila odlišná. V duchu počítám. Od osmnácti let jsem vystřídala šest různých terapeutů na sebeterapii, tři párové, potažmo rodinné terapeuty, dvoje antidepresiva a nejrůznější prášky na utišení úzkosti, přečetla jsem stohy knih a článků o psychických problémech a strávila víkend v blázinci. Nepomohlo to. Nic z toho, o čem se mluví či píše, neodpovídá realitě a na mě se to nevztahuje.— ukázka z knihy