Vzduch byl čirý jako led. Vichřice bodala jemnými jehličkami a Yukon Sam byl tady nahoře v hluboké, divoké osamělosti Aljašky úplně sám. Rozhlédl se po šedivých stínech okolo a drsně se zachechtal. Byli pryč! Šedí vlci vycítili nebezpečí, znali děsivý chlad, který předcházel blizard. „Heijaah!“ Yukon Sam neustále pobízel své tažné psy – husky, kteří teď museli vydržet víc než jejich šediví bratranci. Práskáni Samova biče je pohánělo stále kupředu. „Běžte, vy dobráci, jde o život! Šestatřicet mužů, žen a dětí. Umrznou nebo umřou hlady, jestli k nim nedojedeme včas!“