Autorka svým nezaměnitelným stylem citlivě vystihuje atmosféru obklopující konkrétní lidské osudy. Některé povídky jsou reminiscencí na válečná léta, na všudypřítomný strach, ale i lidskou soudržnost a odvahu. Jiné povídky reagují na bezvýchodnou situaci v emigraci, na pocity beznaděje, ale i touhy žít a přežít. Povídka Sklo a porcelán vypráví o zoufalství a pocitech vyhaslosti po propuštění z věznice v padesátých letech. Píše ale i o věcech každodeního života, které jí vždycky vracejí vůli prát se se životem ve všech jeho formách. Zdroj anotace: Obálky knih