Před časem řadu čtenářů pohladila po duši nenápadná zelená knížka, Moje květinová dobrá jitra. Známý biolog Václav Větvička, jehož ne nadarmo ocenila v roce 2004 Akademie věd ČR medailí Vojtěcha Náprstka za popularizaci české vědy, v ní soustředil svá povídání z ranního pořadu Českého rozhlasu. Jeho Dobrá jitra byla, jak už jeho jméno i povolání napovídají, květinová a snad i trochu vlastivědná. Vždy alespoň jedním kvítkem, jedním lístkem, jedním oříškem. A občas také toulavá a vzpomínková. A protože nadšení čtenáři si žádají další něžné a rozjímavé pohlazení, spatřila světlo světa druhá knížka, Moje vzpomínková dobrá jitra, obsahující povídání, která se do „zelené“ knížky nevešla. Najdete v ní vedle mozaiky pohledů na českou, ale tentokrát i slovenskou krajinu, také prostá zamyšlení nad úplně obyčejnými věcmi: kapesním nožem, žebříkem, dřevem i prkýnkem z něho či tužkou. Dozvíte se, jak rostliny ke svým jménům přišly, a autor se svým vlastním způsobem vypořádá i s globalizací, ovšemže po botanicku. A aby těch květin nebylo moc, zavzpomíná také na několik postav, lidí samozřejmě především květinových. Zdroj anotace: Obálky knih