Předposlední román Fjodora Michaljoviče Dostojevského byl léta odsuzován jako pamflet brojící proti revoluční akci, nicméněsvětoznámému znalci temných pohnutek lidské duše v něm šlo především o to, jak a zda vůbec se jeho milované Rusko vyrovná se svými démony aběsy. Inspirován procesem a anarchistou Něčajevem, jenž připravil o život svého oponenta z ilegálního hnutí, vytvořil spisovatel rozsáhlýportrét generace, která ve snaze vymanit se z rutinní morálky a kulturních vzorců svých rodičů váhá mezi módním mysticismem a pragmatickýmrozumem, mezi rozvracečskými násilím a pokorou důvěrou v dobro. Dílo z roku 1872 bývá označováno za autorovo nejkrutější; na filmové plátnoje v roce 1988 převedl režisér Andrzej Wajda