Druhý svazek básnického díla Vítězslava Nezvala shrnuje jeho tvorbu v období surrealismu. Knihy "Žena v množném čísle", "Praha sprsty deště" (obě 1936) a "Absolutní hrobař" (1937) se orientují na podvědomí, erotiku, obnažování tajemných, fantaskních a ponurých stavůbytí, na záznamy představ bez rozumové kontroly. Básník se v nich vzdává hravé radostnosti poetismu, ale základem jeho tvůrčího gestazůstává smyslová obraznost, projevující se například v bohatých litanických asociacích. Podobně jako v "Básních I" edice vychází znecenzurovaného znění textů z původních meziválečných vydání a je doplněna bohatým poznámkovým aparátem.