Dub stál nad Rožmberským rybníkem a v záři dohasínajícího slunce se jeho listy rudě leskly. Jejich barva tónovala hladinu donachova. Vlny roznášely spadlé listí se záznamy jeho myšlenek dál ke břehu a do všech koutů rybníka. Celý vodní i příbřežní život byl vestálém spojení. Všechna vodní zvířata znala znaky myšlenek dubu a dub zase poznal podle krystalizace vody informace z rožmberského okolí,mluvu vodních i pobřežních zvířat a signály hrozícího nebezpečí, co vysílala země i vzduch už z kilometrové dálky.