Dvojnásobný držitel Magnesie Litery za nejlepší prózu (2003 a 2014) a nositel Ceny Josefa Škvoreckého (2010) přichází s novouknihou. Soubor jedenácti povídek, majících společného vypravěče, ne však čas. První se odehrává v roce 1986 na bizarní cestě Bulharskem,poslední v současné pražské čajovně. Povídky jsou řazeny chronologicky, jde tedy o jakýsi nepravý časosběr, poněvadž jinak jde o textyzbrusu nové. Tématem sbírky je, co se za těch bezmála třicet let změnilo - kolem vypravěče i v něm. Kdo má rád Haklovy povídky, najdestarého Hakla s bohatým vypravěčským rejstříkem obohaceným svěžím střídáním vypravěčských osob. Střídmé návaly excentrické melancholie ašelesty citových šrámů se střídají s rytmickou úsečností a skalpelovou přesností okamžiků.