Autorka se vydává až do dětství Růženy Vackové, sleduje ji během celého života, ale otvírá i osudy jejích budoucích spoluvězeňkyň,věznitelů i přátel. Během dvacátých a třicátých let Růžena v Praze studuje a pak učí dějiny umění a klasickou archeologii, poznává kulturnía intelektuální scénu té doby a dělá si intelektuálně i politicky "jasno". I když je za války zatčena a odsouzena a ve vězení prožijekonverzi, zásadním momentem jejího života se stane až poválečný vývoj: o práci na fakultě přichází, když se zastane studentů protestujícíchproti komunistickému puči a v roce 1952 je odsouzena k dlouholetému vězení za "špionáž ve prospěch Vatikánu". V ženské věznici v Pardubicíchpak z Růženiny aktivity vzniklo cosi pozoruhodného, na co tamější vězeňkyně vzpomínaly, totiž Růženina "záchodová univerzita" - tajnéimprovizované kulturně vzdělávací přednášky, které jim zde pomohly udržet osobnostní integritu. Morální a intelektuální autoritou ipsychickou oporou jim byla právě Růžena, která zůstala jednou z nejdéle vězněných "politických", neboť odmítla zažádat o milost, takže bylanakonec propuštěna až v roce 1967, a až do své smrti zůstala zastánkyní názoru, že zlo nelze potírat zlem...