Bolestný a podmanivý příběh Liesel Memingerové začíná na počátku války, kdy jí je pouhých deset let. Liesel je odevzdána do péče svým novým pěstounům, kteří žijí v malém městečku nedaleko bavorského Mnichova. A právě tady ji poznává Smrt, kterou Zusak učinil vypravěčem celého románu. Smrt je zároveň personifikací všudypřítomnosti, nechybí nikde, kde se rozhoduje o lidských životech a protože se jedná o dobu válečnou, je její pracoviště téměř na všech kontinentech. Často ovšem musí také přijít do míst, jichž se prozatím urputné boje netýkají: i v německém zázemí dochází vzhledem k opakovaným náletům k dramatům, při nichž lidé umírají. Liesel se v těchto chvílích postupně sbližuje se svými adoptivními rodiči, nachází nová kamarádství, poznává, že i v této úděsné době si může člověk, byť s nasazením vlastního života, zachovat čest i smysl pro toleranci. Její vnitřní přesvědčení je pak silně ovlivněno knihami: zjistí, že síla psaného slova může na jedné straně přinést duchovní uspokojení, na druhé však i výzvu ke zmaru a zániku. Zusakův román je podobenstvím o utrpení prostých lidí, kteří jsou v drtivé většině pod tíhou událostí zašlapáváni do země a nezadržitelně spějí k hořkému konci. Zdroj anotace: Obálky knih