Na konci 50. let podnikl Jan Werich, spolu s dcerou Janou, výlet do Itálie a své zážitky z cesty pak literárně zpracoval. Jak už jevšak u Jana Wericha zvykem, nešlo o běžný cestopis ale o záznam asociací, vzpomínek, komentářů k historickým událostem, zajímavých historek,hodnocení aktuálních dějů i obecně lidských problémů. Setkání s novými lidmi během cestování, s pamětihodnostmi i neznámým prostředím, bylapro Wericha východiskem k uvažování o běžných každodennostech jiné země, ale i o zásadních otázkách lidské existence, způsobu života iperspektivy soužití, to vše v kombinaci všímavé zvídavosti a vtipu