Panoráma jediného roku, kterým začíná naše přítomnost. 1913: rok, kdy se zdá, že vše je možné. Doba nebývalého rozkvětu, kdy vznikají extrémní umělecká díla, jako by už neměl přijít žádný zítřek. Zároveň je však už ve vzduchu tušení rozpadu, toho, že lidstvo ztrácí svou nevinnost. Rok, kdy se prudce střetává devatenácté a dvacáté století. Proust hledá ztracený čas, Malevič maluje čtverec, Kafka píše nekonečně dlouhé a nezměrně krásné dopisy Felici Bauerové, Stravinskij a Schönberg vyvolávají neslýchané skandály, Duchamp montuje kolo na kuchyňskou stoličku, Kirchner zas a znovu maluje Postupimské náměstí. Patnáctiletý Brecht se stává šéfredaktorem augsburského školního časopisu a dvanáctiletý Louis Armstrong se poprvé chopí trubky. Joyce a Musil si dávají kávu v Terstu, Freud a Rilke pro změnu skleničku v Mnichově. V Essenu se otevírá prototyp prvního supermarketu Aldi, v Miláně zase první filiálka módního domu Prada. Do Vídně k Trojanovským přijíždí pod krycím jménem Stavros Papadopulos Stalin a v Mnichově prodává jeden rakouský pohlednicový malíř jménem Adolf Hitler své chabé městské veduty. 1913: počátek a konec, triumf a melancholie, vše se prolíná a stává se uměním. Po tomto roce už nic není tak jako dřív. Brilantní stylista Florian Illies s tichým humorem vyvolává k životu kouzlo klíčového okamžiku kulturních dějin. Jen v Německu se prodalo více než 200 000 výtisků, kniha se několik měsíců drží na předních místech žebříčku Spiegelu. Práva na její vydání byla dosud prodána do 13 zemí. –––Illies píše o souvislostech a vzájemných vazbách s nevídanou lehkostí, každá věta je na svém místě, každé slovo je pečlivě zvážené. A všechno dohromady tak podivuhodně souzní. […] Velice zřídka se stává, že by někdo zodpověděl otázku, nakolik umění ovlivňuje společnost, tak srozumitelně.— Alexander Wallasch, taz Chytré, zábavné, vtipné a zároveň i bolestně nostalgické.— Elke Heidenreichová, Literaturen Illies ovládá techniku montáže a zkratky. Jeho koláž je tak suverénní, že bezmála na každé stránce nacházíme nové, udivující konstelace všeobecně známých událostí.— Bernd Noack, Bayerischer Rundfunk