Jan Zahradníček je dnes právem charakterizován jako nejvýraznější představitel katolického proudu české poezie. Jeho verše sice v první tvůrčí etapě odrážely život z poněkud stinné stránky, neboť zachycovaly ponejvíce samotu, vykořenění a zmar. Později však nastoupily v autorových básních otázky, hledající smysl lidské existence, jejímž jediným naplněním se stala cesta k Bohu. Zahradníčkova poetika se stále více spojovala s výrazem radostného smíření s životem, jenž v sobě sice přinášel určité protiklady, které však byly nepochybným božím záměrem. V závěru svého života pak píše Zahradníček verše, týkající se jeho pobytu v komunistickém vězení, které se stávají i hlubokou sondou do nitra člověka, jenž tomuto údělu čelí díky nezlomnému odhodlání a jistotě ve svou víru. Zdroj anotace: Obálky knih