Autorovy vzpomínky na dětství, které bylo slibné, začalo se rozvíjet těsně po válce, kdy Zlíňané vítali osvoboditele chlebem asolí, na fotbalovém hřišti se konala veselice s popravou gestapáka a kdekdo z buržoustů věřil v návrat masarykovské republiky a baťovsképrosperity. To dětství mohlo být i šťastné, kdyby nespadla železná opona, Zlín se nestal Gottwaldovem a soudruzi nelikvidovali třídníhonepřítele. Tak došlo nejen na rodinu autora, jehož otec měl soukromou ordinaci a prarodiče hotel, ale též na jejich přátele, kteřípřicházeli o majetek, i svobodu.