Hlavní postava nového románu vnímá předlistopadový svět jako sice nedokonalý, ale nejlepší ze všech možných světů, zatímco proměnuspolečnosti po roce 1989 vnímá jako dobu plnou tolika omylů, že cítí potřebu aktivně a třeba i násilím vnutit ostatním svou představu ospolečenském dobru. Román je temnou groteskou, která upozorňuje na to, že všechno lze nahlížet ze zcela odlišných úhlů pohledu a že co projednoho člověka znamená nové možnosti a svobodu, může druhému člověku přinášet úzkost, prázdnotu a beznadějný pocit chaosu. Romány PetryHůlové nikdy nehýřily optimismem, tento však zneklidňuje ještě o poznání více než ty předchozí, protože - ač se odehrává na půdorysu jednohoměsta a jednoho osudu - vytváří přesvědčivý obraz úplného zmatení jazyků bez možnosti dorozumění mezi lidmi.