Album Jahelkových písniček a balad se na české hudební scéně poměrně zřetelně hlásí ke svému původnímu vzoru: k sešítkům kramářských písní minulých staletí, respektive přímo k tvorbě předchůdců, kteří chodili po poutích a jarmarcích a zpívali písně o přeukrutných mordech.