Esej jednoho z největších matematiků 20. století se zamýšlí nad krásou matematiky a smyslem matematikovy práce. Přibližuje stylem přístupným i pro laiky, co je obsahem matematické analýzy a jaký význam má lidská tvořivost v tak teoretické disciplíně, jakou je čistá matematika. Hardyho myšlenky ovšem přesahují hranice jeho oboru a vedou k úvahám nad vědeckou prací obecně. Autor si klade otázky týkající se zneužitelnosti vědy, jejího společenského a lidského přínosu a podrobně se zabývá typologií její „užitečnosti“. Rozsáhlá předmluva spisovatele a politika Charlese Percyho Snowa z roku 1967 líčí nejen Hardyho vědeckou a životní pouť, ale pozoruhodným způsobem vykresluje též anglické univerzitní prostředí, jeho duchovní atmosféru a společenský styl. Godfrey Harold Hardy (1877–1947) byl významný a mimořádně nadaný anglický matematik. Navštěvoval Trinity College na Cambridgeské univerzitě a sám později vyučoval na univerzitách v Oxfordu a v Cambridgi. Je znám jako reformátor britské matematiky, od roku 1911 spolupracoval s Johnem Littlewoodem v oblasti matematické analýzy a analytické teorie čísel. V roce 1908 nezávisle na Wilhelmu Weinbergovi formuloval Hardy-Weinbergův zákon, základní princip populační genetiky. Hardyho esej o estetice matematiky Obrana matematikova bývá považován za jeden z nejlepších vhledů do matematikovy mysli.