Román Sharpova pevnost přináší další z řady příběhů Richarda Sharpa, nyní už praporečníka britské koloniální armády a hlavního hrdiny mnohadílného seriálu Bernarda Cornwella, v němž autor líčí boje Britů v Indii a později slavné bitvy napoleonských válek v Evropě v letech 1799 až 1820. Je prosinec roku 1803 a Richard Sharpe je jmenován praporečníkem armády sira Arthura Wellesleyho (pozdějšího vévody z Wellingtonu), jenž se snaží dovést do konce takzvanou maráthskou válku o nadvládu nad Indií. Již od počátku své důstojnické kariéry má však Sharpe problémy a brzy zjišťuje, že měl raději zůstat seržantem. Je totiž přidělen ke skotskému pluku, v němž je jako Angličan cizí. Navíc jím důstojníci pohrdají a nechtějí ho přijmout mezi sebe, neboť vyšel z mužstva. Proto je pověřen nezajímavou funkcí zástupce zkorumpovaného velitele zásobovací služby. Hned po příchodu na nové působiště však odhalí rozsáhlé rozkrádání vojenského materiálu, do něhož je zapleten kromě jeho nového nadřízeného také Sharpův odvěký nepřítel seržant Obadiah Hakeswill. Ten mu navíc ukradne šperky z pokladu sultána Típúa. Obojí, umocněné starým nepřátelstvím, je dostatečným důvodem k tomu, aby se proradný seržant snažil Sharpa odstranit. Hakeswill má na své straně mocné spojence, zatímco Sharpe se může spolehnout jen na vlastní důvtip a statečnost a na svého sluhu, arabského chlapce, kterému zachránil v předchozí bitvě život. Situace, v níž je Sharpe nucen čelit úkladům svých nepřátel, ho nakonec dovede zpátky k jeho původnímu třiatřicátému královskému pluku, s nímž se pod velením plukovníka Wellesleyho zúčastní obléhání a útoku na nedobytnou pevnost Gawilghur. V ní se shodou okolností skrývá britský přeběhlík a zrádce William Dodd, kterého Sharpe pronásledoval v předchozím příběhu Sharpův triumf. A zde, na náhorní plošině před Gawilghurem, Sharpe opět bojuje za vítězství Britů, ale především za vlastní hrdost. Annotation source: Obálky knih