Závěrečný svazek edice přináší Seifertovu tvorbu z bouřlivého období ze sklonku první a druhé republiky, omezenou a problematickoutvorbu válečnou (redaktor Národní práce) a následně z krátkého období poválečného, kdy Jaroslav Seifert pracuje i jako editor (časopisKytice). Období po Únoru 1948 již básníkovu dlouholetou spolupráci s denním tiskem fakticky ukončuje, po letech odmlčení se teprve od druhépoloviny 50. let objevují nečetné veřejné projevy. Významná je činnost v rehabilitační svazové komisi na konci let šedesátých, 1969 jeSeifert zvolen předsedou Svazu českých spisovatelů. Normalizační léta ovšem opět znamenají oficiální odmlčení, Seifert je jedním zesignatářů Charty 77. Ostudou vládnoucího režimu zůstává, že i přes básníkovu čtenářskou popularitu a udělení Nobelovy ceny za literaturu(1984), umožňuje publikování jeho textů jen v omezené (např. nákladem) či rovnou cenzurované podobě. Svazek přináší i všechny příležitostnétexty jako úvody ke knihám, novoročenky, otevřené dopisy