Základem této edice je Villonova nejvýznamnější sbírka Závěť, která je zde publikována prakticky v úplném znění. Právě v ní se totiž definitivně potvrdil dnes již klasický literární termín villonovská balada, dodnes udivující precizně zvládnutou formou a tvarem. Tento útvar je složen ze čtyř slok, z nichž první tři obsahují 7-12 veršů, zatímco závěrečná čtvrtá sloka v sobě skrývá už jen polovinu veršů ze slok předcházejících. Ve Villonových baladách ožívá na jedné straně prostředí krčem a bordelů, v nichž se básník velice často pohyboval. Na druhé straně z nich však můžeme poznat, a to zvláště v precizně zvládnutých lyrických reflexích, pocity ztroskotance a v pravém slova smyslu deklasovaného jedince, jenž od zuřivosti a cynismu zvolna přechází k melancholickým výlevům, někdy ústícím až do kajícného doznání. Villon v sobě prostě nosil mimořádný dar pozorovat, sebezpytovat a v neposlední řadě i zachytit vlastní duševní stavy: je nepochybné, že právě tímto autobiografickým pojetím přispěl k tomu, aby jak jeho osobnost, tak i dílo překročily rámec své doby. Annotation source: Obálky knih