Maminka

Kniha veršů, inspirovaných postavou básníkovy maminky, je zároveň vzpomínkou na bezstarostná dětská léta i na půvab a kouzlo harmonického domova.V pravidelném rytmu, v poklidném tempu a v něžné melodičnosti plynou verše Jaroslava Seiferta, které jsou ohlédnutím za bezpečím domova a poděkováním té, která tyto jistoty chránila a dokázala vtisknout prostředí, v němž básník vyrůstal, pečeť krásy a laskavosti. Sbírka, kterou Seifert napsal již ve zralém věku (1954), je křehkým lyrickým vyznáním, jemuž dominuje synovská láska, všednodenní maličkosti i rodinné zázemí, do něhož se autor neustále vrací. A pokaždé tu v oslnivém světle září člověk, v jehož srdci je zakódována dojemná péče a starostlivost o své nejbližší. Spontánní básníkova výpověď je i nostalgickou úvahou nad plynutím času, které přináší stárnutí, stáří a posléze i definitivní odchod těch, které jsme milovali. Annotation source: Obálky knih