Ivan Martin Jirous napsal tuto sbírku typickým undergroundovým poetickým stylem, který se stal jednou ze základních a určujících forem jeho básnické tvorby. Po svém se zde vypořádává například s nadějí a vírou, především ale s dobou, která pro něho znamenala duchovní marast a útlak: "Na nebi srpy a kladiva, / znamení neblahá, / a ani v podnebí / nic možnějšího není..." V čase zrodu této sbírky byl autor propuštěn z vězení a ozvěny z tohoto nedobrovolného pobytu se skrývají třeba v lakonickém konstatování, kdy básníkovi je "k smrti smutno". Nikdy se však nesmíří s normalizační šedí a bezduchostí, v jeho verších pořád zaznívá odbojný a nesmlouvavý tón, nesouhlas nad prázdnotou a uniformitou, která se snesla na celou zem jako "krvavý déšť srpů a hvězd". Řadu básní autor také věnuje svým přátelům, kteří s ním toto nelehké období prožívali. Annotation source: Obálky knih