Jeden z nejvyhlášenějších válečných zločinců, neforemný špekoun, zpupný tlučhuba, morfinik, ješita, lupič evropských kulturních pokladů – zhruba takový obraz má o Hermannu Göringovi dnešní průměrně vzdělaný Evropan. Ví se také, že to byl budovatel a vrchní velitel luftwaffe, nacistického válečného letectva. Autoři připomínají historku, jak se jejich ústřední hrdina na počátku války holedbal: „Jestli se nad území Říše dostane jediné nepřátelské letadlo, tak nejsem Hermann Göring. Říkejte mi třeba Maier.“ Kniha obsahuje mnoho dalších podrobností nejen z jeho politické a vojenské aktivity, ale i z dětství a osobního života a snaží se vykreslit i věrný psychologický obraz své ústřední postavy. Autoři prostudovali archivní materiál a vyzpovídali zbývající žijící svědky. Podobizna Göringa, kterou na základě toho vytvořili, nevzbuzuje o nic více sympatií, ale je rozhodně plastičtější a rozmanitější než běžná černobílá klišé. Dozvídáme se, jak mladý Hermann za první světové války zcela nepochybně projevil hrdinství, ale i o tom, že fyzická odvaha ještě zdaleka nemusí znamenat statečnost morální, a proto se velitel luftwaffe neuměl postavit na odpor rozkazům svého vůdce, o nichž musel vědět, že jsou chybné. Seznámíme se i s jeho záhadnou a dodnes uspokojivě nevysvětlenou úlohou v kauze požáru Říšského sněmu. Není příliš známo ani to, že dvakrát, jednou na počátku své politické dráhy a podruhé na jejím úplném konci, upadl u Hitlera v nemilost a že vlastně první, kdo ho odsoudil dříve než norimberský tribunál, byl jeho obdivovaný a zbožňovaný vůdce, který však už neměl sílu svůj rozsudek vykonat. To ostatně nedokázal ani norimberský soud, jehož výroku unikl odsouzený sebevraždou. Ale i před samotným tribunálem v Norimberku nejednou dokázal žalobce i soudce uvést do rozpaků a vyvést z míry, což vůbec neodpovídá oné představě nařvaného sádelnatého tupce, kterou mu vítězné národy přiřkly. Chtěl snad opravdu v devětatřicátém zachovat mír, jen si netroufl postavit se Hitlerovi? Annotation source: Obálky knih