Na jednom konci jezera se rozkládá ospalá osada Boros s rybářskými chatrčemi a propadajícími se ulicemi, s chátrající fabrikou nazpracování jeseterů, s ruskou posádkou a dominantní sochou Státníka, u níž se pravidelně konají manifestace pořádané místním úřadem, přičemžúčast obyvatel se kontroluje. Pravě tady vyrůstá a je bábou a dědkem vychováván Nami, který ovšem brzy úplně osiří a nezbývá mu nic jinéhonež se nehostinným světem protloukat sám. Rozhodne se opustit rodnou obec, přeplaví se přes jezero a na jeho druhém konci se dostává dohlavního města, kde pracuje jako asfaltér. Stejně jako v Borosu vládne i tady pochmurná, až apokalyptická atmosféra: všude se válejí lodnívraky, půda jakoby trpěla kontaminací a toxickým odpadem, ze země vychází zápach síry, která se tu v hojném měřítku těží - a ke všemu je zdei samotné jezero, skrývající jakousi temnou záhadu. Bellová sugestivně zachycuje svět uprostřed postupujícího rozkladu, v němž lidé trpínejen pod nadvládou okupantských mocností, ale vzhledem ke zdevastovanému prostředí umírají i na zákeřné choroby a nemají téměř žádnou šancivymanit se z osidel beznaděje, zániku a totálního zmaru.