Ještě předtím, než se Marie Pujmanová zapojila v literární tvorbě do schématického okruhu autorů, plně podporujících socialistickýrealismus, pokusila se v několika svých prózách s důrazem na psychologickou hloubku zachytit osudy a příběhy postav, které reprezentovalyrůzné společenské vrstvy. Tyto texty nepochybně patří k tomu nejlepšímu, co napsala. Patří k nim například její prvotina "Pod křídly"(1917), v níž zobrazila úskalí a radosti dětského věku. Hlavní hrdinka Irenka se narodila uprostřed zámožné patricijské rodiny a i proto sejí tato etapa jeví jako šťastné období jejího života. Harmonické prostředí, v němž vyrůstala, se pro ni stalo uzavřeným a tichým světem, vněmž svou významnou roli navíc sehrály i tradiční duchovní a kulturní hodnoty. Oproti tomuto opusu je román "Pacientka doktora Hegla" (1930)příběhem mladé ženy, která bez ohledu na následky a dodržování dobových konvencí prochází vášnivým vztahem k lékaři, jenž ji zachránil. Vzávěrečné novele "Předtucha" (1942) je pak nejasné tušení mladé dívky, kdy se obává, že mohla během železničního neštěstí ztratit otce imatku, konfrontováno s jejím prvním milostným vzplanutím.