I zde se setkáváme se Skácelovou osobitou poetikou, vyznačující se vyhraněnou metaforikou přecházející do ostrých point. Základním znakem básníkových veršů zůstává rovněž formální a jazyková čistota, do níž tentokrát pronikají motivy existenciálních úzkostí. Tyto obavy, které se pochopitelně prohloubily po invazi v roce 1968, jsou také vyjádřeny i v samotném titulu sbírky. Zdroj anotace: Obálky knih